Vlasta Olsson
- Počet článků 91
- Celková karma 0
- Průměrná čtenost 2961x
Seznam rubrik
Vlasta Olsson
Jak se kluci baví po nocích
Tuhle mě v noci probudilo divné harašení na střeše sousedního domu. Nahmatala jsem brejle a žmourala oknem do šera.
Vlasta Olsson
Kdyby...
...dva holomci nevhodili oknem do cizího bytu flašku, nemusel by se majitel onoho bytu rozběsnit a s kusem železné roury je pronásledovat až k nádraží, kde měli kluci zaparkovaného mopeda. Nemusel by jim vyhrožovat, že jim namlátí a mopeda rozmlátí.
Vlasta Olsson
Co dokáže vykouzlit zimní slunce jižního Švédska
Sluníčka je tu v zimě jako šaránu. Často zmizí docela na několik dlouhých týdnů a zanechává nás tu napospas pološeru ponurých dní. Ale když se mu konečně podaří prodrat se tlustou peřinou těžkých mraků, dokáže svými paprsky vykouzlit na nebi nepopsatelnou nádheru a mystickou atmosféru.
Vlasta Olsson
Co dokáže jedna fotečka
Jedno špatné šlápnutí a hnedle z toho tržná rána na holeni o velikosti menšího kráteru, cesta na pohotovst a konstatování, že kost zůstala naštěstí nepoškozená. Šít nabylo co, stržená kůže zůstala na železné hraně podia. Doktor kráter slepil plastovou náplastí a prý že to bude dobré, až náplast sama odpadne.
Vlasta Olsson
Co se děje v okně naproti
"Mamí, pojď se honem podívat!" volala dcera z obýváku. V rozzářeném okně v prvním patře naproti přes ulici se odehrávalo pro ni velice zajímavé představení.
Vlasta Olsson
Kočičí protest aneb kdo z koho
Naši dva kočičáci nejsou žádné kočky s rodokmenem, ale jen obyčejné kočky domácí. Rozmazlené a mlsné chlupaté potvůrky, miláčci rodiny. Zvykly si na granule a nic jiného už ani žrát nechtejí. Řeklo by se granule jako granule, ale jak se ukázalo, v granulích je velký rozdíl. Nejen cenový a dle našich koček i chuťový.
Vlasta Olsson
Indická fabrika na mimina
Jak známo, za peníze si lze leccos koupit. I mimino. Teď nemám na mysli adoptivní dítě, ale mimino geneticky spojené s budoucími rodiči. Tatíkova spermie, matčino vajíčko a klinika kdesi v Indii, která vše zařídí.
Vlasta Olsson
Jsem poctivec a nebo že by spíš blbec?
Už je tomu nějaký ten pátek, co jsem si chodila kupovat cigarety do trafiky na rohu, karton za 250 korun. Byly tam nejlevnější.
Vlasta Olsson
Promoce
Už je tomu spousta let. Přesněji řečeno, psal se rok 1986. Nikdo netušil, že chyběly už jen 3 roky. Máma mi na tu slávu ušila parádní šatky, jak by ne, byla přece od fochu, sezvala příbuzenstvo a zařídila v Grandu hostinu.
Vlasta Olsson
Jak si (ne)přivydělat desetikačku
Ze sámošky vyšel chlápek poněkud ošuntělého vzhledu. Prosklené dveře se za ním automaticky zavřely. Zastavil se uprostřed chodníku a rozhlížel se, jako by na někoho čekal.
Vlasta Olsson
Když nikdo za nic nemůže
Vžijte se do situace, že vaše dítě najednou nechce do školy, přestože tam vždycky rádo chodilo. Připadá vám to divné a začnete se pídit po příčinách. Nakonec se dovíte, že pár spolužáků ve třídě mu dělá ze života peklo. Ubližují mu. Každý den něco. Urážky, výsměch, ponižování. Vždycky si něco najdou. Už dlouho. Vaše dítě se vám to neopovážilo říci, protože se bálo. Vyhrožovali mu. Bálo se, že všechno bude ještě horší. A vlastně mělo skoro pravdu.
Vlasta Olsson
Jak si kocour hrál na netopýra
Caesar je kus, kocour přímo výstavní. I když bez rodokmenu. Máma je kočka domácí z venkovského stavení u Kristianstadu a otec neznámý, zřejmě potulný kocour z nedalekého lesa. Přivezli jsme si ho, tedy Caesara, nikolivě potulného kocoura, aby nedošlao snad k omylu, jednoho zimního dne coby osmitýdenní kotě. Z neohrabaného tvorečka s modrýma očima a flekem na čumačku vyrostl sedmikilový pyšný krasavec s lesklým, šedivým kožichem. Caesar Gray, miláček rodiny. Doma je to velký lovec. Na svoji kočičí kámošku Susannu si dost dovoluje. Záludně číhá, kde se dá a přepadává ze zálohy, tak nějak by sedalo říct. Odchytí, povalí a dá se do ní bez milosti, až chlupy lítají. Ale jinak je to poserka. Leká se kdejakého směšného zvuku a zachraňuje se pak útěkem. Hrrr, zaryje drápy do parket, zahrabe a vyrazí jak střela. Po hladké podlaze se mu to parádně klouže. Zatáčky bere smykem. Roztáhne všechny čtyři a brzdí, setrvačností mu při tom zadnice předbíhá čuchometr a občas skončí celá akce nárazem do čehokoliv, co se připlete do cesty. To se pak otřepe, olízá, sklopí ušiska a překvapeně kulí oči, jako by se chtěl zeptat, co se to vlastně se mnou děje, mňaauu?
Vlasta Olsson
Kapitolka z obyč života
Konečně dovolená. Po tolika letech první a skutečně zasloužená. Místo ráje však jen peklo. Nakonec statisticky dokázané, že dovolená je pro mnohé krizovou situací a po ní vzrůstající počet rozvodů je doloženým faktem. Místo spokojených dnů volna jen samé neshody. Nakonec hrnec přetekl. Hnusná hádanice. Nadávky zamrzely hned jak byly vysloveny. Dobře mířené urážky udělaly v srdci neskonalou díru. Jak praví staré indiánské přísloví - vyřčené zlé slovo je jako vystřelený otrávený šíp. Nedá se zastavit a ani vzít zpět. A když zasáhne, způsobuje bolest, otráví, zabije.
Vlasta Olsson
Jak ten osel mezi dvěma kupkami sena
"Dobrý den. Už jsem tu zase. " Jo, byla tu znova. Už tu byla tolikrát a pokaždé stejná odrhovačka. Dneska to nebude lepší. Nebo?
Vlasta Olsson
Láska z 1.A
Jmenoval se Walter. Šestiletý blonďák s nezvyklým jménem, sametovýma očima a andělským pohledem. Brzy si ale ve škole vysloužil pověst nepolepšitelného syčáka. Myslel to dobře, ale byl z toho vždycky jenom průšvih. Hned první den, v roli novopečeného prvňáčka a ve slavnostní bílé košili, se ve třídě serval s Jirkou. Nemohli se dohodnout, kdo z nich bude se mnou sedět v první lavici. Jirka vyhrál.
Vlasta Olsson
Taky jíte špagety příborem?
Jako Švédi? Vidličkou a nožem? Já teda ne, i když tu už nějaký ten pátek žiju. Na špagety útočím zásadně vidličkou a lžící. Vidličkou oddělit pár špaget, podložit lžící, na té je potom na vidličku namotat do úhlednho zamotance, ten pak nechat sklouznout na lžíci a šup s tím do pusy. Jednoduché. Estetické. Nesrkavé. Evropské. Nikoliv však skandinávské.
Vlasta Olsson
Historka z průjezdu
Tuhle večer slyším, že je někdo pod oknem. Bylo už dost pozdě. Co se tam zase děje, nemohla jsem si odpustit a šla zvědavě načuhovat oknem dolů do průjezdu.
Vlasta Olsson
Setkání s králem
Proč jsem nevyjela dřív, litovala jsem. Tma jak v pytli. Odpolední sněžení se proměnilo v pořádnou metelici. Pod bílou sněhovou peřinou se ztratil celý svět. Sníh mi teď bičoval přední sklo auta, stěrače dělaly co mohly, ale stejně nebylo vidět na krok. V kuželu světel tancovaly vločky nejdivočejší čardáš, že mi z toho zrak přecházel. No, jestli tady někde zapadnu do sněhovýho jazyka, tak potěš, už se odtud nedostanu, honilo se mi hlavou. Pomoci se mezi poli a lesy nedovolám. Mobily v té době byly velikosti dvacetikilové bedny se sluchátkem a držadlem nahoře a navíc straslivě drahé. Takovou bednu jsem s sebou v autě neměla.
Vlasta Olsson
Praha - matka měst a snad už i kapsářů?
Jak to dneska vlastně v Praze chodí, kladla jsem si otázku coby starostlivá matka před dceřiným plánovaným odjezdem na pražská studia. I rozhodila jsem vyzvědačské sítě a vyzpovídala veškeré mé známé a kamarády, kteří měli s matičkou Prahou v posledních letech co do činění.
Vlasta Olsson
Vzpomínka na léto - ostrov Visingsö.
Tento pohádkově nádherný ostrov je obklopen vodami druhého největšího švédského jezera Vättern. Ostrov má podélně asi tak 14 km, v nejširším místě 3 km a v nejužším pouhých 600m. Žije na něm cirka 800 obyvatel a denně sem příjíždějí stovky turistů. Jednoho deštivého a dost sychravého letního dne jsme se krásám ostrova obdivovali i my.
Vlasta Olsson
Děje se toto v Česku také?
Tuhle mě zaujal článek v denním tisku (Skånska Dagbladet 7.10.2009): Otec vyhrožoval své mladistvé dceři, že kleštěmi přeštípne její piercing. Byl proto odsouzen za nezákonné ohrožování a násilí k podmínečnému trestu, k pokutě a odškodnému.
Vlasta Olsson
Takový menší trapas aneb o tom, proč jsem se v tramvaji červenala
Nastoupily jsme do polonacpané tramvaje, moje dcera, já a spousty dalších lidiček. V Praze jsem nebyla ani nepamatuju a tramvají jela naposledy někdy v minulém století. Tramvaj se okamžitě dosti razantně rozjela. Honem, chytnout se nejbližší tyče, abychom s sebou nesekly a nebo třeba neskončily v klíně nějakého spolucestujícího.
Vlasta Olsson
Kálející chlupatí miláčkové
Nic proti vám nemám, milí pejskové, pejsánkové, psíci i velcí psové či psice. Za nic vlastně nemůžete. Vykonáváte jen svoji potřebu. Následujete své páníčky a paničky tam, kam vás zavedou. Nemůžete přeci za to, že právě v oné kritické chvíli neexistuje jiné místo. Prostě zvednete nožičku, očůráte z prosté radosti roh domu, záhonek nebo kdejaký sloupek. Přičapnete právě tam, kde to na vás přijde a hotovo. Krásná kupa je na světě! Ale proč páníček civí zavile jinam a dělá, že tu "krásu" nevidí? Pokud je to venku, čůrejte a kaďte kdekoliv, tam je jedno kde a na co, páníčkova logika to připouští, ale doma, v páníčkově revíru, tam byste za to dostali vyhubováno, třeba by vám za to i . kožich vyprášil. Zkuste pokálet práh páníčkova domu nebo systematicky pohnojovat keřík v jeho zahradě, který díky vaší péči časem zežloutne a zajde. Uvidíte, jak se bude páníček radovat a jak vás bude chválit. Nebo zkuste paničce očůrávat právě ty její oblíbené květináče. Bude z vás mít opravdovou radost. Když totéž ale pak budete dělat někomu jinému, projde vám to bez povšimnutí. Chápu, jste jen prostí chlupatí tvorečkové. Sice inteligentní, ale zase ne natolik, abyste mohli usoudit, kde jest vhodno káleti a kde se to, ehm, jaksi nesluší. Tuhle schopnost by ale měli místo vás mít vaši páníčkové a paničky. Jsou to tvorové homo sapiens, inteligentní, myslící bytosti. Bohužel ne všichni jsou tací.
Vlasta Olsson
Jak nám spadla sanice.
Přiletěly jsme do Prahy. Z Malmouše, tedy z Malmö. Ne na koštěti, ale letadlem. Moje dcera a já. Dcera coby zahraniční výměnná studentka a já jako doprovod a "první pomoc". A taky proto, že výlet do Česka si nenechám přeci ujít. Česko je stále mým domovem, i když už spousty let bydlím jinde. Ale ráda se vracím.
| předchozí | 1 2 3 4 | další |
